Jak se znova rozsvítit

Přemýšlíte nad smyslem nadpisu? Můžeme polemizovat nad tím, proč bychom se vůbec měli rozsvěcovat a co tím chce básník říci. Nebo proč znova? Jakože jsme někdy svítili a pak zhasli?

Jako malé dítě svítil každý z nás. Naše děti, vzpomeňte si na ty jejich velké zářící oči, nadšení a nevyčerpatelnou radost ze všeho, do čeho se pustily. Děti jsou jako čistý, nepopsaný list papíru. Živoucí krásné bytosti plně oddané svému světu, kde je vše tak, jak má být. A když není, s velkým hukotem vypustí páru a dají velmi hlasitě najevo, že se jim něco nelíbí. Což může vyvolat naši nelibost, protože někdy se to zkrátka nehodí.

Postupně se učí své emoce ovládat, poslouchají co se smí a co ne, jak se mají chovat, co mají dělat a co již ne. Učí se být hodnými holčičkami a srdnatými chlapci, kteří přece nepláčou. Jejich upřímnost a bezprostřednost se pomalu vytrácí, až žijí stejně jako jejich rodiče. Se stejnými vzorci chování, stejnými návyky a názory na svět.

Žijí podle svých rodičů tak dokonale. Dokonce i když si v dětství říkali, tohle jako dospělý určitě dělat nebudu, to se mi nelíbí, to svým dětem říkat nebudu. A najednou zjistí, že jsou přesně jako oni. Jako rodiče. A nejen že se tak chovají vůči svým dětem, chovají se tak i vůči sobě samým.

Pokud slýchali, že nejsou dost dobří, že všechno zkazí, nic neumí, na co sáhnou, to zničí, jsou tlustí a nemožní, přesně tak budou o sobě smýšlet i v dospělosti. Jejich nedostdobráctví se stane způsobem života. Budou se snažit ze svých vzorců vymanit a někdy se jim to bude dařit. Ovšem když se to nepodaří, ozve se v hlavě hlas: „Ty vždycky všechno zkazíš.“ A je vymalováno. Pevně uložené přesvědčení tam je a negativně ovlivňuje další život.

Nejsou to ale jen přesvědčení o nás samých, ale o běžných situacích denního života. Pokud v rodině nebyly peníze a nerostly na stromech, v dospělosti na nich také neporostou. Přístup k penězům budou mít stejní jako jejich rodiče. A ti je měli od svých rodičů.

Poslouchejte někdy sebe sama, jak o sobě smýšlíte, neslyšíte občas věty z dětství?

Dobrá zpráva je, že to všechno můžete změnit. Můžete se vymanit ze starých vzorců a namalovat si nové. Jak? Přijměte se takoví, jací jste. Nečekejte na to, až zhubnete, až si více vyděláte, až se něco naučíte. Jste tady a teď a máte sebe sama. Sebe sama a napořád. Je potřeba sám se sebou umět vydržet a nejen vydržet, ale mít se rád.

Napadá mě úryvek z Bible, který praví: „Miluj bližního svého jako sebe samého.“ Teď se nechci zamýšlet nad první částí věty, kdo je bližním jehož máte milovat. Druhá část, jako sebe samého. Jak moc se milujete? A co lidé kolem vás? Opravdu se všichni milujeme? Milujeme se natolik, že jsme schopni rozdávat lásku dál?

Mít se rád je přitom základ. Mít radost ze života, z jeho darů. Připustit si, že nejsme dokonalí. Jsme v pořádku tak, jak jsme. Máme své zkušenosti, radosti, bolesti. A tak to má být. Nikdo nemá právo nás kritizovat, stejně jako my bychom neměli kritizovat druhé. Všichni máme své životy a nevíme, čím ten druhý procházel.

Nekritizujte ani sebe sama. To už vůbec ne. Nikdy. Nechte už být myšlenky minulosti, kdy se vás někdo svým slovem či skutkem dotkl. Minulost již nezměníte. Můžete změnit jen úhel svého pohledu. Chcete si snad stále dokola opakovat staré křivdy? Ubližujete jen sami sobě. Ten druhý o vašem trápení ani neví.

Nesrovnávejte se. Také si všímáte dokonalých fotek na facebooku a instagramu? Všichni jsou krásní a šťastní. Píše tam snad někdo o tom, že dítě propadá, manžel pije více než je zdrávo, manželka připálila večeři a jak z těch úžasných fotek z dovolené nepoznáte, jakou měli ponorku? Žádná rodina není dokonalá. Dokonalí nejsme ani my, tak si to přiznejme a netrapme se s tím.

Odpusťte těm, kteří vám ublížili. Ne kvůli nim, ale kvůli sobě samým. Přeci si nebudete stále sypat sůl do rány a trápit sebe sama. Pokud pustíte staré vzorce a křivdy, uleví se vám. Nebudete v sobě přiživovat negativní myšlenky a svět bude rázem krásnější.

Odpuštění vnímám jako velký krok na cestě ke spokojenějšímu životu. Odpustit je třeba hlavně těm, ke kterým máte největší odpor. Tam se totiž ukrývají nejtěžší emoce vašeho života. Proto jsem pro čtenáře eBooku  Zasluž si svůj život připravila vizualizaci odpuštění. Ebook najdete zde >>>

Odpusťte sami sobě. To, že jste nebyli vždycky dokonalí. To že jste mohli něco udělat jinak. Vše jste dělali tak, jak jste v danou chvíli uměli nejlépe. Prostě se mějte rádi. Zažehněte svou jiskřičku štěstí, rozfoukávejte ji, přiživujte a posílejte dál.

P.S.: Jeden vzkaz pro vás: Vy jste ta hvězda. Tak koukejte zářit 🙂

 

 

 

„Miluji život a učím to i své čtenáře. V mých knihách předávám rady, jak se odrazit ode dna, jak překonat vztahovou závislost, sociální fobii a jak díky změně myšlení, relaxaci a přijetí sebe sama vykročit na vlastní cestu ke štěstí.” Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře
  1. Anděla napsal:

    Je to tak. 🙂 Je to tak… musíme se naučit být sami sebou, mít se rádi takoví, jací jsme a hlavně … nesmíme se nechat ovlivňovat okolím, 🙂

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.