Proč jsem se rozhodla psát blog

Založila jsem si blog, napsala první články. Lidé se mne začali ptát, co mě k tomu vede…

Každý máme svou historii, svůj příběh. Naprosto jedinečný a neopakovatelný. Přesto v ledasčem stejný. Máme své emoce, radosti a starosti, strachy, bolesti. Ty si střádáme a pak je za sebou táhneme jako kufr harampádí, který se zvětšuje a těžkne, tak jak procházíme různými obdobími svého života.

Najednou zjistíme, že už nemůžeme dál. Kufr nabyl nečekaných rozměrů a prostě ho už neutáhneme. 

Přitom kdysi bylo vše jiné. Byli jsme dětmi a byli jsme bezstarostní. Smáli jsme se na svět a svět se smál na nás. Když jsme se učili chodit, pochyboval snad někdo z nás, že to nedokáže? Upadli jsme, vstali a zkoušeli to dál. Říkal nám snad někdo z našeho okolí, jak jsme nemožní a že to nikdy nedokážeme? Ne, my věřili sobě a druzí věřili nám.

Potom se věci začaly měnit. Dostávali jsme rady a dospělí i nedospělí starší nám začali říkat, co se hodí a co ne. Co se smí a co nesmí. Dobře míněná doporučení se do nás pomalu začínala vpíjet. Asi všichni známe omezující přesvědčení, jako že peníze nerostou na stromech, lidem se nedá věřit, z tebe nikdy nic nebude, neumíš kreslit, zpívat a ještě mnohá a mnohá další.

Přiznám se, že já jsem dost často slýchala větu: ‚‚Nikdo se tě na nic neptal.“ Či ještě sofistikovanější: ‚‚Odpovídej, když jsi tázána.“ Samozřejmě jsem byla poslušná. A tak jsem většinu života byla raději zticha. Moc se neprojevovala a sama od sebe už vůbec ne. Něco na způsob sedávej panenko v koutě… O tom a ještě více jsem se již rozepsala v mém příběhu. A v mé e-knize DETOXIKACE MYSLI 7 klíčů k duševní rovnováze (skvělá první pomoc na cestě ke štěstí)

Možná právě vypadám jako rebelka, která se rozhodla mluvit, i když není tázána 🙂

Ano i ne. Samozřejmě vzít si slovo, i když se nikdo neptá, je fajn 🙂 Ale mým hlavním posláním je pomáhat druhým. A pokud svým vlastním příběhem, svými články a knihami pomohu jediné z vás, má to smysl. Už jste si možná všimli, že se ráda směju a pokud se mi podaří rozesmát jedinou z vás, má to smysl. Pokud díky mně budete mít hezčí den, má to stále smysl.

A čím víc vás bude, tím větší smysl to bude mít 🙂

 

„Miluji život a učím to i své čtenáře. V mých knihách předávám rady, jak se odrazit ode dna, jak překonat vztahovou závislost, sociální fobii a jak díky změně myšlení, relaxaci a přijetí sebe sama vykročit na vlastní cestu ke štěstí.” Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.